O tom, kdo patřil mezi nejbližší spolupracovníky Ronalda Reagana v Bílém domě v letech 1981–1989, kdy zastával úřad prezidenta Spojených států amerických, byla řeč v předchozích třech dílech našeho seriálu. Dnes se budeme věnovat pro změnu ženě, jež sice neměla žádnou oficiální funkci, ale přesto by bez ní „Ron“, jak sám opakovaně říkal, nikdy nedosáhl ani zlomku toho, co se mu podařilo. Lidé v Bílém domě ji neměli příliš rádi, naučili se ji ale respektovat, protože věděli, že jak moc na ní a na jejích názorech záleželo člověku, pro něhož pracovali a kterého rádi měli. Nancy Reaganová (1921–2016), první dáma USA v osmdesátých letech minulého století.
Než potkala svou životní lásku…
Anne Frances Robbinsová přišla na svět na horním Manhattanu v New Yorku v červnu 1921. Její rodiče byli relativně zámožní – otec Kenneth Seymour Robbins (1892–1972) prodával s úspěchem auta, zatímco matka, Edith Prescott Luckettová (1888–1987), byla herečkou, mimochodem, stejně jako její babička Alla Nazimova (1879–1945), jedna z mnoha hvězd němého filmu.
Manželství ale netrvalo dlouho. Již v roce 1928 došlo k rozvodu a v následujícím roce se Edith znovu provdala, tentokrát za úspěšného neurochirurga Loyala Edwarda Davise (1896–1982), a přestěhovala se s ním do Chicaga.
A právě tady prožila jejich dcera, jíž nikdo neřekl jinak než Nancy, svá formativní léta, mimo jiné na dívčí latinské škole (Girls’ Latin School of Chicago), hodně ovlivněná právě Loyalem Davisem, jenž ji roku 1938 přijal za vlastní a o němž později důsledně mluvila jako o svém otci. Další studium, dokončené na Smithově koleji (Smith College) v massachusettském Northamptonu, jí bylo bližší (angličtina a drama), ani to ale nikdy nepřeceňovala.
Po skončení studií se Nancy Davisová věnovala charitě, krátce pracovala jako úřednice, nade vše ji ale vábilo herectví. Nikdy se sice nestala nijak zářnou herečkou (žádnou super star), zaznamenáníhodnou ale ano.
Po „učednických“ letech s různými společnostmi, s nimiž jezdila po Americe, a účinkování v lepších i horších divadlech včetně Broadwaye se nakonec dostala až do Hollywoodu, roku 1949 podepsala smlouvu se studiem Metro-Goldwyn-Mayer a následně účinkovala v jedenácti filmech.
Jak jsem již naznačil, žádná velká kariéra z toho nebyla, tedy pokud jde o herectví a showbyznys obecně. V jiném ohledu jí ale „slunečný stát“ a Hollywood štěstí a pomyslná světla ramp skutečně přinesl – právě tady se totiž potkala s budoucím manželem Ronaldem Reaganem.
Jen pro zajímavost: přímo na plátně se poprvé a naposledy potkali až jako manželé v roce 1957 ve filmu Hellcats of the Navy, černobílém „ponorkovém“ dramatu (jak se těmto snímkům v USA říkalo) z druhé světové války v Pacifiku v režii Nathana Jurana.
Manželství, děti a velká láska
Jak již víme z předchozích částí seriálu, Ronald Reagan, od roku 1940 ženatý s herečkou Jane Wymanovou (1917–2007; vlastním jménem Sarah Jane Mayfieldová), procházel ve čtyřicátých letech nejlepší fází své herecké kariéry. Po válce pak jako přesvědčený antikomunista přispěl k eliminaci „rudých“ v Hollywoodu, mimo jiné díky spolupráci s FBI a s Výborem pro vyšetřování protiamerické (či neamerické) činnosti Sněmovny reprezentantů Kongresu (nejčastěji znám jako House Un-American Activities Committee; HUAC).
Rozvod, iniciovaný jeho ženou, k němuž došlo v roce 1949, Reaganem otřásl, neboť spolu měli tři děti – dcery Maureen (* 1941) a Christine (* 1947, která ale zemřela krátce po narození) a adoptovaného syna Michaela (* 1945).
V listopadu 1949 Reagan poprvé potkal Nancy Davisovou, která již měla za sebou několik kratších i delších vztahů (mimo jiné s Clarkem Gablem [1901–1960], jenž patřil mezi nejzářivější hvězdy „továrny na sny“ vůbec). Reagan Nancy nejprve zbavil starostí o obživu, když vysvětlil, že Nancy Davisová, jež se objevila na „černé listině“ komunistů a jejich sympatizantů, kteří nesměli v Hollywoodu pracovat, je jiná herečka a že se jedná o pouhou shodu jmen, a následně se z nich stal pár.
Reagan, jenž prošel bolestivým, traumatickým rozvodem, byl ohledně dalšího manželství hodně opatrný až skeptický, Nancy si jej ale nakonec svou laskavostí, nesmírnou oddaností a tím, že byla rozhodnuta podřídit svoji budoucnost té jeho a být mu za všech okolností oporou, ať už se pustí do čehokoli, získala.
Svatba v březnu 1952 byla na hollywoodské poměry velmi neokázalá, stejně jako jejich následný soukromý život. Již v roce 1952, sedm měsíců po svatbě, se manželům narodila dcera Patricia Ann (známá později jako herečka a autorka Patti Davisová) a v roce 1958 přišel na svět syn Ronald Prescott (Ron); v zásadě lze říci, že jejich manželství patřilo k těm nejpevnějším nejen v Hollywoodu, ale i v americké politice.
Nejen podle herce a politického aktivisty Charltona Hestona (1923–2008), známého například ze slavného snímku Ben Hur (Ben Hur; 1959) režiséra Williama Wylera, se v případě Reaganových jednalo o „největší love story v dějinách amerického prezidentství“.
Mimořádný vztah Ronalda a Nancy potvrzují i četná svědectví z časů Reaganova kalifornského guvernérství i z časů, kdy řídil Bílý dům, stejně jako dopisy Nancy z doby, kdy byl její manžel v nemocnici po atentátu na konci března 1981 („Mému Ronniemu se nemůže nic stát. Můj život by jinak skončil“).
K dětem, Patti a Michaelovi, měli Nancy Reaganová i její manžel mnohem odměřenější vztah, což bylo dáno jednak ostentativní rebelií Patti vůči konzervativnímu otci-prezidentovi (k jakémus takémus smíření došlo až v době, kdy Reagan onemocněl Alzheimerovou chorobou), jednak dlouhodobými neshodami s Michaelem a jeho rodinou.
